Socializace štěněte

15.01.2016 14:28
Proces socializace u štěněte je vývojem komunikačních schopností v rámci svého druhu a mimo něj a jeho schopnost vyrovnávat se s nejrůznějšími situacemi v nejrůznějších prostředích.
Osobnost a chování dospělého psa bude silně záviset na tom, jak štěně komunikovalo se sourozenci, s matkou, s lidmi a jak se vyrovnávalo s vnějšími vlivy v prvních 12 týdnech života. Značnou část odpovědnosti za socializaci štěněte nese chovatel.
Již ve věku 4 – 7 týdnů štěněte začne svojí péčí ovlivňovat jeho chování, které je částečně výsledkem genetické výbavy, ale částečně také obrazem právě toho, jak se o něj v tomto věku staral, v jakém prostředí vyrůstalo a jak bylo aktivní. Díky pravidelné péči chovatele a hrám s lidmi během prvních sedmi týdnů života, se štěně učí důvěřovat lidem a komunikovat s nimi. Bez těchto zkušeností mají psi v dospělosti problémy v soužití s lidmi. Psi, kteří byli od lidí izolováni, se pak stávají psi jednoho pána. Většinou se nehodí do rodin s dětmi nebo do domácností s více členy. Tento handicap je možné občas překonat, ale téměř vždy je to velmi složité. Ve většině případů poskytují chovatelé štěňatům vše, co potřebují. Štěňata posílají do nových domovů minimálně v sedmi týdnech. 
Matka je po celou dobu v kontaktu se štěňaty, ve čtvrtém nebo pátém týdnu může trávit čas odděleně, ale vždy bude štěňata několikrát denně navštěvovat. Dobří chovatelé jsou rádi, když přijdou děti, aby si s rostoucími štěňaty hrály. Je dobré seznamovat štěňata s novými situacemi a novými místy. Není správné nechat je v porodním boxu, dokud si pro ně někdo nepřijede. Je potřeba, aby se naučila reagovat v různých situacích a získala tak sebevědomí. Je potřeba podporovat jejich zvídavost.
 
Vztah k matce
Pro život štěněte je důležitá je psychika matky i potomků v prenatálním období. V této době se utvářejí hlavní rysy typu osobnosti, zapisují se první vjemy a tělesně předávané podněty. Životní podmínky v době březosti a odchovu štěňat mají velmi výrazný vliv na vlastnosti jedince v dospělosti. S tímto vědomím by měl chovatel k odchovu vrhů přistupovat. 
Od matky štěně dostává první stimuly dýchat, sát a vyměšovat. Matka překusuje pupeční šňůru, štěně několikrát denně čistí, zahřívá jej a zajišťuje mu bezpečí a pohodlí. Matka mu také vštěpuje disciplínu hned, jakmile jeho chování překročí hranice, které zná jen ona. Poskytuje mu vše, co potřebuje.
 
Vztah k sourozencům
 
Ve vztahu k sourozencům se štěně učí komunikovat s ostatními členy svého druhu. Ve svých hrách se štěňata učí dominanci a submisivitě, poznávají první základy párového soužití, stimulují si smysly a fyzickou zdatnost. Psi, kteří nemají sourozence nebo byli od nich příliš brzy odděleni, mají zpravidla problémy se soužitím s jinými psy v dospělosti. Pokud neví, jak se mají chovat v přítomnosti jiného psa, stávají se buď přehnaně plašší nebo agresivní. Velmi často pak strádají, pokud se dostanou do domácností s více psy.
 
Vztah k vám a ostatním lidem
 
Chovatel by se měl postarat, aby štěně připravil na samostatný život mezi lidmi a ostatními zvířaty. Tomuto procesu se říká socializace. Jakmile se štěně dostane do svého nového domova, měl by tento proces pokračovat, protože jeho chování se stále vyvíjí. První týdny v novém domově jsou v socializačním procesu nejdůležitější. Několik dnů by se měl nový majitel štěněti plně věnovat, aby nepocítilo ztrátu matky a sourozenců. Mezi sedmým a desátým týdnem mohou přijít další problémy. V tomto období ztrácejí některá štěňata své sebevědomí. Je pro ně těžší vybudovat si důvěru a běžné věci je dokáží vystrašit. V situacích, kterým dříve čelili sebevědomě, se nyní chovají velmi plaše. Takovými podněty může být hluk, noví lidé, trochu drsnější hra, návštěva nového místa atd.
Podle odborníků na psí chování tato změna nemusí mít nic společného se změnou prostředí nebo se oddělením od sourozenců a matky, protože se toto chování může objevit i u štěňat, která zůstanou ve vrhu pohromadě. Není třeba se nijak znepokojovat, štěně z tohoto období vyroste. Noví majitelé štěněte by neměli pejska přehnaně ochraňovat a izolovat ho od okolního světa. Je ale lepší dva až tří týdny štěně seznamovat s novými věcmi a místy pomaleji. Přibližně ve dvanácti týdnech toto období přejde a ve většině případů štěně znovu získá své sebevědomí a bude se ochotně seznamovat s novými lidmi, zvířaty a místy.
 
Socializace v průběhu prvního roku života
 
V prvním roce života je pro štěně velmi důležité, aby se seznámilo s co nejvíce situacemi, potkalo co nejvíce lidí a přátelských psů, navštívilo co nejvíce různých míst a poznalo co nejvíce věcí, abychom z něj vychovali vyrovnaného sebevědomého psa. Psi, kteří jsou během prvního roku života izolovaní, mohou mít v dospělosti množství problémů. Někteří se mohou stát agresivními nebo mohou být naopak přehnaně plašší a bojácní. Nebudou mít dostatek sebevědomí při setkání s novými lidmi, budou k neznámým lidem a situacím nedůvěřiví. Na vodítku budou vrčet a štěkat, budou utíkat před ostatními psy a před dětmi. Když se dostanou na neznámé místo, budou se schovávat za pána a budou se třást strachy, mohou se ze strachu i pomočovat. V nejhorších případech by se mohlo stát, že budou ze strachu napadat. Toto chování pramení právě z nevyrovanosti a strachu, pes neumí nové situace správně vyhodnotit, neví jak správně reagovat, a proto může být agresivní. Aby takovýto mladý pes získal znovu sebedůvěru je potřeba hodně trpělivosti, času, někdy i rady odborníků, a přesto se nemusí vždy chování psa zlepšit. Některá promeškaná období v životě štěněte se vlastně již nedají nikdy nahradit a dohnat. Zanedbání socializační fáze je prakticky nenapravitelné, a proto je nutné, aby štěně poznalo již od malička co nejvíce situací, lidí a psích kamarádů, aby z něj vyrostl dobře socializovaný a vychovaný pes.
 
(Pro tento článek byly použity podklady z různých webových stránek)